Chci být vegetarián, ale bojím se jak to přijme moje okolí – část 1. Strach z odloučení

Chci být vegetarián, ale bojím se jak to přijme moje okolí – část 1. Strach z odloučení

Chci být vegetarián, ale bojím se jak to přijme moje okolí – část 1. Strach z odloučení

Tento článek je věnovaný těm, kteří o přechodu na tuto dobrovolnou stravu přemýšlí nějakou dobu nebo to už zkoušeli, ale nikdy jim nevydržela motivace dost dlouho a maso si po nějaké době stejně neodpustili. Zároveň tento článek také poskytuje náhled z další perspektivy pro ty, kteří nás prostě nechápou, a zajímá je, proč to vlastně děláme.


Proč teda?
Každý kdo nějaké takové rozhodnutí udělá, by měl nejdříve přemýšlet, proč to vlastně chce dělat? Proč se vzdát masa? Dělám to kvůli přesvědčení, že to bude dobré pro moje zdraví? Kvůli nesouhlasu se zabíjením zvířat? Protože se to teď nosí? Chci ukázat ostatním, že jsem lepší? Že jsem slyšel, že je to správné?


Neměli bychom hledat motivaci ve vnějším okolí. A to opravdu v ničem co děláme. Právě ti, kteří s vegetariánstvím začali kvůli tomu, že se nechali strhnout kolujícím videem na internetu, kde se mluví o krutém zabíjení zvířat a potom slyšeli ve škole či v práci o tom ostatní mluvit, se nemusíme hned snažit být ochránci světa v očí ostatních. 


Právě ti, kteří udělali rozhodnutí na popud vnějšího okolí, se nechali strhnout davem či osobou, s kterou tráví nějaký čas a chtějí se zalíbit, být součástí party nebo naopak ukázat, že jsou nad ostatními. Nyní mám na mysli osobu, která začala být vegetariánem/veganem a po nějaké době z neznámých důvodů od “svého” názoru odstoupila. Platí to ale obecně pro jakékoliv rozhodnutí, názor, chování.


Lidé, kteří udělali jakékoliv rozhodnutí na popud ostatních se bojí odloučení.
Je naší lidskou přirozeností mít strach z toho, že nebudeme součástí našeho okolí.” 


Pokud trochu zabředneme do psychologie, je odloučení základní podstatou strachu. V knize Transformace vědomí se Tomáš Keltner rozepisuje, že strach pramení z ďábla = Lucifera = světlonoše, který byl bohem svržen z nebe (světla) do temnoty (tmy), aby temnotě = peklu vládl. Lucifer byl bohem svržen/odloučen, kvůli pocitu nedokonalosti, kterou bůh měl. Bylo to tedy prvotní nepřijetí bohem, z kterého pramení prvotní emoce strachu. Ať už výše zmíněnému úryvku z knihy věříme či ne, v otázce lidského vědomí to dává smysl.Znamená to tedy, že je naší lidskou přirozeností mít strach z toho, že nebudeme součástí našeho okolí.
Neznamená to ale, že musíme vždy souhlasit se vším v našem okolí. Každý máme právo na své vlastní vyjádření sebe, svých názorů a na život vlastní cestou. Pokud náš názor okolí nepřijímá, může to být tím, že se obklopujeme nesprávnými lidmi. Může to být ale také tím, že naše postoje ukazují okolí, že něco dělají špatně a jejich EGO(sídlící v každém z nás), které se je snaží ochránit jim říká, že vše, co dělají, je správné. Bohužel někteří se egem nechají vést, a tedy se pak brání. Brání si svou komfortní zónu, kde vše co dělají je správné a kde mají pocit, že žádné změny ve svém životě nepotřebují. V horším případě na nás i tito lidé útočí v podobě posměchů, nadávek, vtípků a podobně.


Může to být dočasné. Společnosti nejednotnost/odlišnost vadí, není příjemná, a proto se s ní snaží nějakým způsobem vypořádat. Pak už je jen na nás, jak se s tím vypořádáme my. Vracíme se tedy k otázce PROČ?


Je to na každém z nás
Já si tuto cestu vybral, jelikož mi už od dětství některé pokrmy obsahující maso nechutnaly nebo nedělaly dobře s mým zažívacím systémem. Např. špekáčky opečené nad ohněm mě působily vždy velké žaludeční bolesti a minimálně hodinu na toaletě. Nijak jsem to ale dříve neřešil. Mé důvody jsou z přesvědčení, že nahrazení masa rostlinou stravou je pro lidské tělo nejen prospěšné, ale podporuje schopnost sebeuzdravování. Po nějaké době jsem také zjistil, že snížená konzumace masa je vhodná pro záchranu životního prostředí a pro naši planetu je to otázka zcela nevyhnutelná – tímto tématem se ale budu zabývat v dalším díle.


Abych se vrátil zpět k popsání mojí cesty k vegetariánství. Maso jsem dříve miloval, bez masa jsem se nenajedl. Jelikož děda byl řezník a babička z druhé strany chovala prasata, měli jsme zabíjačky i 3x do roka. Maso tedy bylo vždy součástí mého života. Jsem v rodině prvním vegetariánem. Tím Vám chci nyní říci, že doteď při každé návštěvě vysvětluji, proč to dělám, co mi to přináší a co vlastně s Terkou mimo maso jíme. Recepty na bezmasá jídla jsou v naší rodině totiž velká neznámá. Do diskuzí se přidá nějaký ten vtípek se zeleninou, kytkožroutama, nedostatkem síly a podobně. Mě ale tyto příspěvky do diskuze přijdou do určité míry vtipné. Někdy je to zkrátka sranda a jako srandu bychom to do určité míry měli brát my všichni. Naposledy jsem otázku vegetariánství rozebíral s mým strejdou. Je to člověk, který se rozhodně masa nikdy v životě nevzdá, miluje ho. Po těch 2 letech strejda ale pochopil, že to beru vážně a respektuje to. Občas se prostě vtipům na účet vegetariána zasmějeme společně. V každém okamžiku bychom měli hledat pozitiva a osobně oproti dřívějšku se spíš soustředím na to, že mohu trávit svůj čas se svými blízkými, s kterými je vždy o čem se bavit a společně se zasmát (v rámci určitých mezí samozřejmě). Potom už je na nás poznat, zda to s námi ostatní nemyslí špatně nebo z výše zmíněných důvodů se prostě s našim rozhodnutím nedokážou smířit. Je to potom už jen na nás jak se zachováme. Nikdy bychom se ale neměli nechat unést emocemi a diskutovat s těmi, kteří za to očividně nestojí.


Co z toho plyne? Najděte své vlastní proč a motivaci s tím spojenou a potom se rozhodněte, zda chcete či nechcete být vegetariáni/vegani. Rozhodnutí je na každém z nás. Nikdo Vám ho nebere. Nejsem zastánce radikální propagace vegetariánství/veganství, to bych totiž upíral svobodu rozhodnutí každého z nás. 


Ve chvíli, kdy se rozhodnete, si stůjte za svým. Okolí to bude chvíli kousat, bude se ve zvědavosti a vlastní nejistotě vyptávat. Připravte se na to. Nebude to jednoduché. Některé to bude i trápit. Možná se pohádáte s kamarádem. Možná i některého ztratíte. Měli byste to ale brát pozitivně. Ve chvíli, kdy uděláte takto zásadní rozhodnutí poznáte, kdo je Váš opravdový přítel a komu na vás opravdu záleží. Opravdový přítel, rodina, váš blízký se pozná podle toho, zda bude respektovat vaše rozhodnutí, to totiž opravdoví lidé ve vašem životě dělají.


Jsem za své rozhodnutí velmi rád, protože jsem opravdu poznal, kdo je opravdový přítel a komu na mě opravdu záleží. Navíc je ve vegetariánství/veganství spoustu benefitů v oblasti zdraví, nenásilnosti k jiným bytostem, životního prostředí, které vnímám a jsem na sebe částečně hrdý. Pokud si dokážete stát za svým, neustupovat a neutíkat, vysloužíte si i od ostatních i nějaký ten respekt a pochopení.


Historka z mého dětství k zamyšlení na závěr
Moje první vzpomínka ze školky na maso byla ta, že mi kamarádka při obědě řekla, že maso na talíři je ze zvířátek. Představil jsem si hned slony a žirafy ze ZOO a maso jsem okamžitě začal plivat do ubrousku. Smutné je, že tehdy, když to paní učitelka viděla, mě potrestala a donutila mě, abych zbytek snědl. Byl jsem poslušné dítě a paní učitelku jsem poslechl. Můj postoj nebyl vzhledem k mému věku respektován, věřím ale, že v dnešní době mají učitelky ve školkách jistě jiný přístup k rozhodnutí svých žáčků.
Pokud jste článek dočetli až sem, znamená to, že vás to zajímalo a mě to velmi těší. V dalším díle se rozepíšu více o motivaci a přesvědčení ve svém rozhodnutí.


V dalším díle jsem se rozepsal o motivaci, která může mít spojitost jak s rozhodnutím být vegetariánem, tak jakýmkoliv rozhodnutí, které se v životě chystáme udělat:


Autor článku: Lukáš Kotas